Neviditelné nitky mezi postavami
Miluju svoje postavy. Většinou jim neubližuju… ale občas si to příběh žádá.
A já ráda ustupuju tomu, co si vyprávění žádá, protože právě tam vznikají ty nejzajímavější kontrasty.
Baví mě stavět do cesty protiklady: uhlazenou Madelyn, která díky neotesanému, ale upřímnému a živelnému Fergussonovi objeví svou vlastní sílu. Nebo čestnou Rose, která čelí cynickému Deanovi s volnějšími mravními normami – a oba se navzájem mění, až se jejich povahy prolnou jako jing a jang.
Ve třetím dílu to bylo těžší. Nial je solitér s ostrými hranami. Najít mu partnerku nebylo jen o "chemii" – vyzkoušela jsem pět různých variant a žádná nefungovala. Ženy stejně vyhraněné jako on si šly svou cestou, a on taky. Jemné, plaché dívky se naopak ztrácely. Aby spolu fungovali, potřebovala jsem najít rovnováhu: hrdinku, která ho v něčem potřebuje (protože on sám potřeboval být potřebný), ale zároveň má i svou svéhlavost, trochu potrhlosti a vlastní vášně, aby dokázala chápat jeho zaujetí pro práci.
Od začátku jsem věděla, že všechny tři bratry Flemingovy poznamenala tragédie jejich rodiny – otec zbankrotoval a spáchal sebevraždu, matka se jich zbavila, aby se mohla výhodně znovu provdat. Každého to zasáhlo v jiném věku, každý si nese jiné šrámy. A každého musela potkat žena, která je nejen pochopí, ale umí si i dupnout.
A přestože všechny svoje hrdiny a hrdinky miluju, pokaždé ve mně zůstává kousek ostychu. Budou čtenáři chápat jejich duše stejně jako já? Najdou si k nim cestu? Doufám, že ano. Protože mezi postavami nejsou jen dialogy a polibky – jsou tam neviditelné nitky, které propojují jejich osudy. A ty nitky jsou to, co mě na psaní baví nejvíc.
Flemingovi 2.
Stará verze
Vzdychla. Pak to zkusila z jiného konce: "Budeme mít na Vánoce nějaké hosty?"
"Ne. Obvykle býváme s Nialem doma a hrajeme karty. On mě vždycky poráží, dokud ho neopiju, pak se mi podaří porazit jeho a usneme na pohovkách u krbu."
Nekomentovala podivnou rodinnou tradici. Možná ještě včera, ještě ráno, by to byla udělala, ale ne po tom, co jí svěřil o svém dětství. On a Nial měli jen jeden druhého a v té citové prázdnotě dělali, co uměli. Místo toho si dodala odvahu a požádala: "Jestli nebudeš zvát žádné hosty, mohla by přijet Mary?"
"Ne."
"Ale-"
"Řekl jsem, že ne. Je ve škole spokojená. Jezdit sem a tam ničemu neprospěje. Já nemám čas na péči o malé dítě a ty zas-"
Zmlkl, tak chvilku čekala, zda něco nedodá. Nedodal, tak se zeptala: "Já co?"
Nevěděl. Jen to bylo divné. Všechny ty příběhy o krutých macechách… A když se některá z manželek známých dozvěděla o mužových bastardech, byla z toho scéna a nepříjemnosti. Ovšem, pravda, Rose si v roli žárlivé macechy představit nedokázal.
"Ráda bych se s ní seznámila," řekla po dlouhé době mlčení. Krajina kolem nich ubíhala v různých odstínech šedé a hnědé a stromy mávaly holými větvemi.
"Nebudeš jí dělat potíže. Ve škole je jí dobře. Zůstane tam."
Rose se zadívala na Deana a pak chvíli přemýšlela. Nakonec řekla: "Promluvíme si o tom později?"
"Ne."
Nová verze
"A jaký pokoj se bude líbit Mary? S výhledem do lesa nebo spíš na příjezdovou cestu?"
Nemohl se vteřinu nadechnout, což si špatně vyložila.
"Řekla jsem to nesprávně? Měla jsem dojem, že se jmenuje Mary, ale jestli ne, tak se omlouvám. Myslela jsem zkrátka vaši dceru," prohlásila.
"Je to dobře," potvrdil Nial a Dean by mu nejraději ucpal ústa hadrem na vytírání podlahy.
Ona se na jeho bratra naopak usmála a otočila se zpátky. "Tak který myslíte, že by si vybrala?"
"Rose," odkašlal si a cítil na sobě Nialův upřený pohled. "Mary sem jezdit nebude," oznámil.
Ona vykulila oči a zamračila se. "Jak to myslíte? A kde bude o školních prázdninách? A co Vánoce?"
"Kruci," zaklel. "S tím si nemusíš dělat starosti."
"Jak to, že ne?"
"Bude moct zůstávat ve škole."
"Prosím? Ale to přece-"
Zamračil se, což ji přimělo zavřít ústa. Na chvíli.
"Snad je to lepší škola než ta, kam poslali mě. Nesnášela jsem to tam a ani jsem to nesměla rodičům napsat. Učitelky to nedovolily. Dáma si podle nich nestěžuje na malichernosti."
Nial odhodil ubrousek a významně si založil paže na hrudi.
"A dost! Mary sem jezdit nebude," vyštěkl na oba spolustolovníky a ostentativně zapíchl vidličku do masa na talíři.
Oba se na něj mračili, ale už nic neřekli. Když načal jiné téma, přizpůsobili se mu.
