Lesní klenot

Rose Fieldingová je mladá dáma ze zchudlé šlechtické rodiny, leč titul otci léky nezaplatí a sňatek za účelem zisku také není v dohledu. Stává se společnicí vzdálené příbuzné, jenže postavení v cizí domácnosti je vratké a ponižující.

Romantický příběh Lesní klenot vypráví o osudech jednoho z mladších bratrů hlavního hrdiny z knihy Lovec věna. Je tedy druhým dílem série Flemingovi a já doufám, že se mi podaří brzy dovést do zdárného konce i romanci nejmladšího z bratří.

Dean, prostřední Fleming, vyrostl. Je to pořád cynik a realista, jak naznačovalo jeho chování v Lovci věna, užívá si krásné ženy, dobrou zábavu a svou práci. S bratrem Nialem má firmu vyrábějící zemědělské stroje a docela jim vynáší, takže když se mu naskytne výhodná příležitost, koupí dům v lesích, někdejší lovecký zámeček s poetickým názvem Lesní klenot.

Tahle půvabná nemovitost má jednu vadu na kráse - dlouho nebyla obývána, a působí poněkud omšele. Dean ví, že k tomu, aby dům získal lesk, bude potřebovat schopný personál, a tak, když mu přijde do cesty jistá Rose Fieldingová, přijme ji na místo hospodyně.

Rose Fieldingová, přezdívaná Deanovými přáteli Anděl, je velmi mírná, cudná a laskavá dívka, která se ocitla v potížích, ale je ochotná tvrdě pracovat, aby svou situaci vyřešila.

A do toho se objeví vyhlídka na fantastický obchod století, který chce Dean za každou cenu uzavřít.
Jak se tihle dva mladí lidé s poněkud odlišným názorem na život, lásku a manželství porovnají? Já jim celou dobu držela palce a snad neprozradím nic překvapivého, když řeknu, že to dopadne dobře.
​A Fergusson a Madelyn z Lovce věna se v příběhu taky mihnou.

Recenze Knižní díra:

Rose představuje excelentně vychovanou a dost prudérní mladou dámu, která se nepřízní osudu dostala do trablů. Z těch jí pomůže sexy mladý podnikatel Dean, který má k prudérnosti daleko. Když se ti dva dostanou k sobě, čteme o dvou rozdílných osobních světech i pohledech na život. Překvapivě Rose není oslnivě krásná a Dean má také pár chybiček. Klišé, ale v podání Luky neskutečně rozkošné. 

Recenze Popelčiny knížky:

Román je žánrově historickou romancí, proto je děj vcelku předvídatelný, ať už jde o zápletku nebo konečné rozuzlení. V případě žánrových próz to však čtenář tak nějak očekává a zřejmě by byl zklamaný, kdyby se trochy klišé, patosu a milostných dramat nedočkal. Autorka v tomhle ohledu dodržuje všechna pravidla červené knihovny, dělá to však s takovou lehkostí a samozřejmostí, že z textu nemáte pocit přeslazenosti, z níž trnou zuby. 

Ukázka z knihy:

"Tak tedy vítejte na Lesním Klenotu. Věřím, že brzy zjistíte, co a jak."

"Vynasnažím se, pane," uklonila se. "A, ehm…, jestli mohu…"

Zvedl k ní oči od svého šálku.

"Bude pravděpodobně třeba najmout více personálu a možná také dokoupit nějaké vybavení. Budete to chtít zařídit vy sám?"

"Rozhodně tím nemíním ztrácet čas. Proto jsem si přece obstaral vás."

"Děkuji. V tom případě bych se ráda vypravila do Edinburghu a oslovila nějakou seriózní zprostředkovatelnu práce. Jistě budeme potřebovat zkušenou kuchařku, lokaje, možná i majordoma?"

"Musíme mít majordoma?" zvědavě se zeptal Nial.

"Každý lepší dům má majordoma. I když mě netěší, že to říkám, protože technicky vzato mi bude nadřízen," vysvětlila Rose.

"Najměte ho. A taky ty ostatní lidi."

"Ano, pane. Budete s ním chtít vést pohovor? Měl byste se zmínit, že se jedná o dům v lesích. Aby to věděl předem. Jinak vám stejně brzy dá výpověď a budete s hledáním zase na začátku."

"Nechápu, co lidem vadí na domě v lesích," podivil se Dean.

"Víš, každý netouží žít jako mnich," popíchl ho zničeho nic Nial, a cestou pro další kávu si vzal noviny zpět.

Dean po něm vrhl sžíravý pohled se zdviženým obočím: "Od tebe to sedí."

"To říká někdo, kdo spí s pistolí pod polštářem," opáčil nevzrušeně Nial.

Dean obrátil oči k nebi a pak se plynule naklonil k Rose.

"Máte mladšího bratra, slečno Fieldingová?"

"Ne, jen dvě starší sestry."

"Děkujte Bohu za to štěstí."

Rose se zasmála: "Máte nějakou starší sestru, pane Flemingu?"

"Ne."

"Pak jste to vy, kdo by měl děkovat nebesům."

Dean se smál, zatímco si smetal drobečky ze saka, a nutno dodat, že i Nial se tvářil pobaveně.

"Dobrá, zpět k vážným tématům. Nebudu se zdržovat pohovory s majordomy. Vyberte si nějakého sama."

"A případné nákupy?"

"Budu je chtít odsouhlasit."

Na chodbě se ozvaly jedny těžké, váhavé kroky a pak do jídelny nahlédla neupravená hlava s krhavýma očima. "Panenanebi, Flemingu, pokusil ses mě zabít?"

Dean se zašklebil.

"Ještě teď mám dojem, že tě vidím dvakrát!"

"To je Nial."

"Aha, tak to už jsem naprosto klidný."

Rose spěchala pro další hrnečky a Timmy se svalil na židli.

"Čaj! Čaj, pro lásku boží! Bez mléka, s cukrem. Se spoustou cukru!"

Rose mu nápoj naservírovala, a mladík málem do čaje skočil šipku. Když se vynořil, blaženě přivřel oči a odložil šálek i s talířkem na stůl. Pak uviděl Rose.

"A teď je to jasné."

"Prosím, pane?"

"Jsem v nebi."

Nial obrátil oči v sloup.

"Fleming mě včera upil k smrti, ale já mu odpouštím, protože jen díky němu jsem se dostal do nebe."

"Spíš jsi ještě opilý," konstatoval Nial.

"To ne. Ale hlava mě bolí jako střep. Nenašla byste pro mě nějaký studený obklad na čelo, Anděli?"

Rose rychle namočila plátěný ubrousek a podala mu ho.

Nečekaně svižně zachytil její ruku a položil si ji i s vlhkým hadříkem na čelo.

"Ách, to je lepší. Máte andělský dotek, miláčku. Léčivý."

Rose sebou zděšeně cukla, ale vteřinu si nebyla jistá, co by měla udělat, aby to nebylo urážlivé.

"Timmy," zavrčel nečekaně ostře Dean a odložil svůj čaj na talířek, až to cinklo, "jestli si nepřeješ dneska ráno provést exkurzi taky v pekle, tak okamžitě pustíš slečnu Fieldingovou. A taky jí přestaň říkat miláčku. Je to vážená a úctyhodná osoba. A je moje hospodyně, ksakru!"