ROZHOVOR: Petr Jaroněk - průvodce mimo hlavní proud

Rozhovor s Petrem Jaroňkem nás zavádí do fascinujícího světa jeho posledního románu Theomachia, kde se prolínají antické mýty s realitou mykénské éry.

Díky jeho pečlivému výzkumu pádu doby bronzové a unikátnímu pohledu na historické události nám Theomachia přináší nejen poutavý příběh, ale i hlubší vhled do doby, kterou historie zahalila tajemstvím.

Tvoje kniha "Theomachia - Válka bohů" je zasazena do antického Řecka a vychází z mytologie. Co tě motivovalo k psaní v tomto historickém a mytologickém kontextu?

Vlastně nejde o antické, ale mykénské Řecko, aspoň v užším smyslu. Kniha se odehrává v období, které antice předcházelo, na samotném sklonku bronzové doby. Jejím základním tématem je právě zpracování pádu doby bronzové a kolapsu jejích civilizací, což někteří historici označují jako "nejhorší období dějin".

Historie ani mytologie nám ale neposkytují zrovna dobrý vhled do tohoto období. Je zahalené rouškou tajemna. Veškerá řecká mytologie se v podstatě chronologicky odehrává v bronzovém věku a někde po trojské válce, která se kryje s jejím koncem, končí i mytologie.

Máme pár nepříliš významných mýtů o příchodu herakleidai čili vlastně dórských kmenů, ale velkolepější mýtus na úrovni trojského mýtu chybí. Knihu jsem tedy pojal jako fiktivní mýtus navazující na ten trojský.

Stylově, i co se týče reálií, jsem vycházel z homérské tradice eposů jako Ilias a Odyssea, ale kombinoval jsem to s historickými fakty a reáliemi konce mykénské éry a chtěl jsem, aby ten mýtus vycházel i ze současných poznatků a teorií o tom, jak padla doba bronzová a mykénská civilizace. Chtěl jsem, aby ten mýtus ty teorie do jisté míry reflektoval, ale zobrazuji jej často alegoricky či symbolicky.

Například – moderní bádání přikládá velký význam environmentálním problémům, změně klimatu, silným zemětřesením. To je v knize částečně zhmotněno do podoby obřího bronzového Minotaura, který svými titánskými rozměry a silou funguje spíše jako nezkrotná přírodní síla, živel.

V knize se odráží i existence "mořských národů" či právě dórských kmenů, jejichž působení na pád mykénské civilizace je v tradičních teoriích přikládán velký význam. Moderní bádání jejich význam již upravuje a odsouvá, pravděpodobně přišli až po pádu Mykén (což v knize taky symbolickou – či spíše "zhuštěnou" formou – reflektuji) a už přinejlepším dorazili mrtvolu.

Jak jsi se připravoval na psaní románu, který je tak pečlivě usazený v reáliích? Jakým způsobem jsi zkoumal tuto problematiku?

Řecká mytologie a historie (zejména období bronzové éry) – to jsou věci, které mě baví od malička. Brzy by měla vyjít moje kniha Dobytí Tróje: Život, válka a smrt v mykénském Řecku, kde své "poznání" shrnuju.

Znamenalo to přečíst na tisícovku knih, prací, studií, odborných článků – 99,9 % zahraničních, tedy v angličtině. V češtině skoro nic není (nejlepší zůstávají starší knihy od A. Bartoňka), takže ta moje kniha bude do jisté míry ojedinělá. Nejspíš vyjde jako e-kniha, protože komerčně je pro nakladatele pro své úzké zaměření a podrobnost nezajímavá.

Máš za sebou návštěvu Řecka a výstup na Olymp. Jaké zážitky a dojmy tě nejvíce ovlivnily při této cestě, a jak se tyto zážitky projevily/projeví ve tvém psaní? (Ověřil sis třeba na vlastní kůži něco, co jsi vyprávěl v Theomachii?)

Navštívil jsem většinu míst, o kterých jsem psal v Theomachii a třeba i připravované knize. Taky jsem si zároveň odškrtl několik důležitých položek ze svého bucket listu, kam patřil právě výstup na Olymp, ale třeba taky cesta proti proudu řeky mrtvých, Acheronu. Že by se to ovšem nějak zásadně mělo projevit v mém psaní, to asi ne.

Jednou z mých vášní je historie krajiny a lesa, takže v knihách se snažím spíše rekonstruovat hypotetickou původní podobu krajiny, od níž už se dnešní tvář Řecka v mnoha ohledech liší. V ještě větší míře to platí pro to, co vytvořili lidé.

Můžeš nám sdělit něco více o poselství knihy "Theomachia"? Jaké téma nebo myšlenku v ní nejvíc zkoumáš, co na této knize považuješ za nejdůležitější ty jako autor?

Theomachia je na jednu stranu knihou o "konci světa" a o tom, jak se s tím lidé vyrovnávají. Snažil jsem se taky rozvíjet témata, která byla pro tehdejší mentalitu zásadní. Boj o slávu a nesmrtelnost, oddanost bohům. Zároveň je to však kniha o vyrovnávání se se ztrátami – o strachu z nich a jeho naplnění. Jak už je u mě zvykem, jistá melancholie se knihou vine jako červená nit.

Co tě vedlo k rozhodnutí napsat první dvě knihy v žánru slovanské fantasy? Je ti zvolené období něčím blízké?

Svého času mě toto období velmi zajímalo. Mám z té doby v záloze ještě jednu knihu. Podle mě nejlepší… ale odsunul jsem ji ve prospěch Theomachie. Nedávno jsem ji nabídl nakladateli, líbila se. Nicméně záleží i na tom, jak si povede Theomachia. Jinak budu muset jít zas o dům dál... (O:

Jaký je tvůj názor na význam fantastické literatury a její schopnost otevírat nové perspektivy na známé historické nebo mytologické události?

Mě toto zkoumání baví. Nevím, zda to má nějaký "obecně společensky prospěšný" význam, ale pro mě osobně je to velmi inspirující a zároveň je to způsob, jak svou lásku k mýtům a historii zpracovávám a využívám.

Jaký je tvůj názor na vývoj fantastické literatury v českém prostředí a na to, jaké téma by mohlo být zajímavé pro české čtenáře? Dá se to podle tebe vůbec odhadnout?

Myslím, že vždycky stojím trochu mimo trendy a chodím zásadně z křížkem po funuse nebo se úplně míjím s nějakým hlavním proudem. I můj styl psaní je specifický. Netroufám si odhadovat, kam se bude trend ubírat. Nevím ani, kde je zrovna teď :D

Jaký je tvůj tvůrčí proces při psaní? Máš nějaké rituály nebo zvyklosti, které ti pomáhají při psaní?

Mno, to ani ne. Ale mám nějakou disciplínu a denní rozvrh. Psaním se živím už přes 15 let a za tu dobu jsem zjistil minimálně to, že bez disciplíny nic pořádně nefunguje. Což je zajímavé, protože jsem svého času byl hrozně nezodpovědný bohém.

Jaký máš vztah ke Zlínu? Ovlivňuje tvou tvorbu?

Ke Zlínu mám velmi vřelý vztah. A ano, celou první knihu (Ospalá slovanská díra) jsem mu v podstatě věnoval.

Máš v plánu psát další knihy? Mohl bys nám prozradit něco o svých nových literárních projektech?

Určitě mám, i když nevím, zda nebo jak se dostanou k případným čtenářům. Teď dokončuju historický román ze starého Řecka a bude to boží. Už teď vím, že jsem (aspoň pro sebe) překonal laťku nastavenou Theomachií – a to možná o dost. Dál brzy vyjde zmíněné Dobytí Tróje a dalších nápadů mám, že bych je nechtěl házet přes zeď…

Můžou tě čtenáři v dohledné době někde potkat, aby si mohli nechat podepsat tvé knihy?

Byl jsem teď na Fantastickém skriptoriu v Praze, kde jsem povídal něco o Slovanech a jejich historii, mytologii. Ale momentálně nic dalšího v diáři nemám.

Děkuji Petru Jaroňkovi za sdílení jeho času, znalostí a nadšení v tomto rozhovoru.

Jeho vášeň pro historii a mytologii obohacuje českou literární scénu, a já jsem poctěna, že jsem mohla nahlédnout do jeho tvůrčího světa.

Přeji mnoho úspěchů v jeho další literární cestě. 

Anotace:
Když se bohové sváří, Úranova nebeská klenba zrudne krví a země praská ve švech. Na pobřeží Kárie se shromažďují lodě, chystá se největší tažení od dob trojské války. Athéna se připravuje na otevřený konflikt s Areem a v útrobách sopky Aitné roste děsivý tvor zrozený ze zášti a bolesti. Bohyně však z dění cítí i otisk někoho jiného, než je Arés. Někoho mnohem nebezpečnějšího. A je jí jasné, že se blíží skutečná válka bohů – Theomachia.

Princ Doros z odlehlé Thesprotie zatím čeká na návrat otce a krále. Netuší, k čemu se schyluje a jakou roli sehraje v božské partii. Je mu ale jasné, že časy bezstarostného mládí pro něj skončily…

Vydáno: Epocha, 2023