RECENZE: Theomachia: Válka bohů

05.10.2023

Ve světě fantasy literatury je něco trvale fascinujícího na spojení antického Řecka,
bohů a epických konfliktů.

Český spisovatel Petr Jaroňek ve svém románu Theomachia: Válka bohů se do tématu ponořil důkladně a v tomto kousku tuzemské fantasy propojil své znalosti a lásku k antické kultuře s uměním vyprávět.

Jaký je příběh konfliktu mezi Athénou a Aréem v prostředí poeticky nelítostného světa pod horkým jižním sluncem? V této recenzi se podíváme na Theomachii blíže a zjistíme, jestli stojí za to ji prozkoumat a zažít.

Začíná to dovolenkovou pohodou v ráji. Dorova první láska v bílém písku na pláži ve stínu olivovníků je nevinná a milá a jak už to tak v tomto žánru bývá - odsouzená k zániku.

Doros je přinucen k těžkým rozhodnutím, když v nepřítomnosti svého královského pana otce musí volit jak se postavit vůči ozbrojeným nájezdům znepřáteleného kmene. V rámci boje přistoupí ke lstivé taktice a v souvislosti s tím se dostane do hledáčku bohyně Athény, která si jej vyvolí k uskutečnění svých záměrů. Dále už jeho cesta nikdy nepatří pouze jemu.

Doros ale zdaleka není jediným protagonistou příběhu spletitého jako Odyssea.
Na pobřeží Kárie se šikují lodi k největší výpravě od dob Trojské války a velí jim záhadný bojovník Thrax, syn samotného boha války Area. A ještě je tu mladá Amazonka Kubilea, která přišla o svůj klan.

Nad osudy smrtelníků se navíc odehrává konflikt mezi bohyní Athénou a bohem Aréem. Přičemž množství románových postav se stává pouhými figurkami v jejich nelítostné hře.

Autor jedinečným způsobem mísí syrový pragmatismus, zastupovaný v textu krátkými údernými větami, s poetickými popisy a delšími úvahami s přesahem do filosofie. Jazyková úroveň Theomachie je nadprůměrná a užijí si ji čtenáři, kteří se rádi kochají pěknou češtinou. Občasné záchvěvy epického patosu autor zdařile ironizuje a odlehčuje humorem.

Množství názvů a jmen může dát čtenáři zabrat, nicméně fantasáci jsou na komplikované cizí světy zvyklí a milovníkům antiky zase nejspíš bude většina pojmů nebo kulturních odkazů známa. Obě skupiny čtenářstva si každopádně přijdou na své. Svět na sklonku epochy bohů je protkaný reáliemi a zároveň plný nadpřirozených zásahů shůry.

Z bojových a akčních scén cáká krev, ale přitom jsou úsporné a svižné a nevyžívají se v sáhodlouhých popisech nechutností. Přímá řeč zase svou hravostí někdy připomíná Ezopovy bajky.

"Kdyby tu tak byl třeba thrácký král, aby mi moudře poradil," povzdechla si. Thrax se pro sebe usmál.
"Kdyby tu byl, jistě by pro tebe nenašel než dlouhý polibek. Měl by za to, že s ostatním si poradíš sama." (str. 260)

Postavy mají vlastní živoucí charaktery, což kontrastuje s celkovým vyzněním ve stylu antických dramat, kde jde spíše o archetyp a předurčení. Obzvlášť zajímavé je sledovat, jak ploše a jednorozměrně vnímají bohové lidské hrdiny. Rozpor mezi osobními touhami a naplněním osudu dodává knize napětí a fascinující mnohovrstevnatý konflikt.

Zajímavý je také fatalismus některých postav a samozřejmá víra v nadpřirozeno, která umocňuje atmosféru dávných dob.

Já jsem si nejvíce zamilovala Amazonku Kubileu. Její motivy a touhy mi byly nejbližší, snadno jsem se s ní ztotožnila a prožívala jsem její osudy. Nebyla to žádná šílená válečnice, ale žena, která je ochotná třeba padnout v obraně svých nejbližších, na rozdíl od mužských protagonistů, kteří bojují pro slávu, čest a kořist, či z jiných bohy podstrčených pohnutek.

V určitém období svého života se nechala vtáhnout do tohoto nelítostného a pro mě absurdního dramatu a pak se jím musela bolestně protlouct až na konec. S Kubileou přichází do příběhu také působivá romantická linka. Citlivé a trefné vyobrazení vášnivého vzplanutí dodává charakterům hloubku a propojuje motivace a pointy.

Athéna, Ares a další bohové či mytologické potvory zde rozhodně nepůsobí jako milí kreslení kamarádíčci z animáku. Jejich arogance, pletichy, marnivost a nesnášenlivost ničí svět, který měli chránit. Slovutná božstva překvapí bezohledností nebo naopak navzdory své pověsti působí celkem příčetně.

Na závěr čeká čtenáře epická bitva, v tomto žánru takřka povinná, navíc k ní všechno směřuje. Přesto umí překvapit a děj bravurně završuje. Celkově jde o zdařilou hrdinskou fantasy, kde se bojuje a cestuje, miluje a nenávidí a všichni protagonisté nakonec potkají svůj osud.

Theomachia je pořádný špalek, který by dobře obstál v každé bitvě. Pevné desky vlastníkovi této knihy přidávají v pomyslném souboji body. Tím chci říci, že investice do fyzické podoby knihy se rozhodně vyplatí, protože je opravdu kvalitně vyrobená a navíc krásná. Jiří Arbe Mrňovský ji opatřil vizuálně zajímavou obálkou odpovídající stylu knihy a navíc potěší i takové drobnosti jako mapa na předsádce, kterou budete vážně potřebovat, a vkusná černá lacetka.

Theomachia: Válka bohů od Petra Jaroňka je fantastickým dobrodružstvím, které vtáhne a nepustí. Autorova vášeň pro antickou kulturu a jeho schopnost vytvářet autentické prostředí zaujme jak milovníky fantasy, tak i nadšence do antiky. Příběh plný bohů, smrtelníků a epických konfliktů patří k dílům, kterým po právu patří čestná místa na poličkách všech starých dobrých knihomolů.

Anotace:

Když se bohové sváří, Úranova nebeská klenba zrudne krví a země praská ve švech. Na pobřeží Kárie se shromažďují lodě, chystá se největší tažení od dob trojské války. Athéna se připravuje na otevřený konflikt s Areem a v útrobách sopky Aitné roste děsivý tvor zrozený ze zášti a bolesti. Bohyně však z dění cítí i otisk někoho jiného, než je Arés. Někoho mnohem nebezpečnějšího. A je jí jasné, že se blíží skutečná válka bohů – Theomachia.
Princ Doros z odlehlé Thesprotie zatím čeká na návrat otce a krále. Netuší, k čemu se schyluje a jakou roli sehraje v božské partii. Je mu ale jasné, že časy bezstarostného mládí pro něj skončily…

Vydáno: 2023 , Epocha (ČR)
Počet stran: 528