Dvoukoláček hrkotal po cestě k domu a jeho zvuk přivolal nedočkavé ženy. Harriet i Madelyn vyšly na dvůr.

Fersgusson vyskočil z vozíku první a snesl na zem nejmladšího bratra. Pobledlý Nial se pokusil usmát. Vynesli ho nahoru do postele a Harriet s komornou Nelly mu přinesly všechno pro jeho pohodlí snad vyjma modrého z nebe.

"Prosím, to není nutné," zasténal, když se ho snažily podkládat dalším polštářem. "Jen se vyspím a zítra budu v pořádku. Nic mi není."

Nakonec ho nechaly. Madelyn se asi po tisící zeptala, zda něco nepotřebuje a když opět odpověděl, že ne, zavřela tiše dveře a zůstala stát na chodbě. Objala se pažemi a snažila se zase nerozplakat. Bylo to však těžké, když konečně zůstala sama a nikdo se tedy nemohl pohoršovat jejím nedostatkem sebeovládání. Sklopila víčka a opřela se o zeď vedle dveří. Bude to v pořádku, Nial je doma a doktor je určitě na cestě. Pokud se cestou něco nestalo i Deanovi. Odin se uměl splašit… Rozklepala se.