ROZHOVOR: Jan Kucin - Kouzlo map a učených disputací. Rozhovor o nespoutané kreativitě.

Od mystických disputací po boj s mapami: Odkryjte tvůrčí svět Jana Kucina a Koruny snů

S brněnským spisovatelem Janem Kucinem, autorem série "Koruna snů" jsem si povídala o bohatosti tohoto fantasy světa.

Ponořte se se mnou do kouzla jeho velmi svobodného a zároveň disciplinovaného tvůrčího procesu. Kde se bere ta šíře a hloubka a jak vzniká velká fantasy sága?

My na Moravě víme, že Brno je tak trochu "jiný svět". Od toho je jen krůček k jiným světům ve fantasy. Promítlo se Brno nějak do Koruny snů?

Brno je rozhodně jiné – je totiž lepší! Obecně a ve všem, pochopitelně. Musím ale říct, že co se týče fantastiky, tak tam v mém případě žádná inspirace není. Inspirace dobře známým místem mě totiž neláká. Člověk se tím nutně více či méně omezí, což je přesný opak toho, jak chci momentálně tvořit. Naprostá svoboda, údiv a dobrodružství. Chci objevovat neobjevené.

Neměl jsi jako učitel na gymnáziu a trenér malých basebalistů chuť napsat fantasy pro školáky? A myslíš, vzhledem ke svým zkušenostem s touto věkovou skupinou, že by se jim Koruna snů mohla líbit?

Na začátku jsem takovou touhu neměl. Ale už je to přece jen dost let, co jsem se do psaní pustil, a musím říct, že mě to lákat začalo. Jestli se do nějakého příběhu pro mladší kdy pustím, to vážně nevím, je to totiž podle mě hodně specifická a těžká disciplína. Dětský údiv a touha po dobrodružství jsou jiné, naivnější a upřímější. Což je pro mě zase nové a zajímavé. Možná to na mě někde v budoucnu čeká.

Co se týče mladších čtenářů a Koruny snů. Tady myslím nezáleží tolik na věku, ale na sečtělosti. Jsou děti dvanáct, třináct let, které první díl bavil, a jsou dvacetiletí, kteří se nedostali přes prvních 50 stran. Pro mladší dvanácti let to úplně není, ale později už záleží vyloženě na čtenářské vyspělosti.

Má baseball nějaký vliv na tvou tvorbu? Využíváš při ní nějakou specifickou sportovní zkušenost?

Baseball mi hodně pomohl při startu. Ze začátku pro mě totiž psaní rozhodně nebyla zábava. Musel jsem se do toho nutit a trochu si to vydřít. Zároveň mě to ale naplňovalo a posléze i bavilo, jen to prostě byla dřina. V baseballu, stejně jako v každém jiném sportu, který dělá člověk vrcholově, je tohle každodenní součást života. Udělat práci, která musí být udělána, která je nudná, která bolí, bez které by to nešlo, bez které by nikdy nepřišel ten výsledek, ta odměna. Baseballové návyky mi s tímto rozhodně pomohly.

Jak se ti pracovalo na druhém dílu série? Bylo to snazší nebo těžší než psaní toho prvního? Cítil jsi nějaký tlak na výkon nebo časový press?

Bylo to podstatně jednodušší. Už jsem se dostal do fáze, kdy se pro mě psaní stalo skutečnou zábavou, těšil jsem se na to. Redakční práce na prvním díle pro mě byla velká škola, a když se člověk zlepší v řemesle, jde to prostě lépe od ruky. Tlak jsem navíc necítil, a stále necítím, žádný. V Hostu na rukopis nijak nespěchají, ediční plány mají nabité dlouho dopředu. Je to příjemné, protože psaní je pro mě skutečně jen radost a žádná starost.

A co třetí díl? Dvojka končí uprostřed pořádně rozjeté akce a bortícího se světa. Můj oblíbený hrdina byl naposledy viděn v bezvědomí... Necháš fanoušky čekat dlouho?

Nenechám! Už mám napsáno přes polovinu třetího dílu. Tajně doufám, že by se vydání mohlo stihnout dřív, než za dva roky, což byl čas mezi jedničkou a dvojkou, ale i kdyby ne, tak déle než ty vyzkoušené dva roky to trvat snad nebude.

Jak probíhá tvůj tvůrčí proces při psaní knih? Máš věci hodně rozplánované a víš, kam směřuješ, nebo se necháváš unášet proudem?

Pro mě je podstatná část celého psaní "denní snění". Toulám se po tom vymyšleném světě, ten příběh mi v hlavě žije vlastním životem, často mě zavede úplně do neznáma, jindy zkoumá část, na které zrovna pracuji. Za ty dlouhé roky už se toho ve světe Koruny snů pro mě stalo tolik, že to je prostě autonomní věc, která sama sebe neustále prohlubuje. Když proto sednu k počítači, tak se jen snažím co nejlépe předat příběh na papír, už nic vymýšlet nemusím. A u toho samotného psaní je nakonec většinou ještě stejně všechno jinak.

Osnovy ani příběhové mapy a plány žádné nemám. Jen si zpětně vypisuji detaily toho, co už je hotové, abych na nic nezapomněl. Konstruovat příběh bych neuměl, ani by mě to nebavilo. Beru to jako organickou věc. Na škále od architekta po zahradníka jsem téměř čistokrevný zahradník. 

Koruna snů je velice bohatá fantasy s širokým světem. Která příběhová linie tě nejvíc baví a proč?

Baví mě všechny. Baví mě právě ta rozmanitost. Baví mě mystika a tajemno starého světa a Lovců a jejich lesů. Baví mě cílevědomost a přímočarost Mořské Brány, baví mě Solomon a jeho vlastní vnitřní roztříštěnost a cesta, které sám nerozumí. Baví mě politika a skryté motivy v pozadí. Baví mě putování Erika a Devy pro ně novým světem, do něhož byli oba vrženi.

Je to asi i důvod, proč je Koruna snů tak různorodá. Baví mě zkoumat všechny pohledy, všechny způsoby vyprávění příběhu a vnímání okolí postavami. Baví mě kontrast jinakosti. Píšu vlastně pořád různé věci, takže mě žádná neommrzí. Mám to tak i v životě, kdy se ve mně bije absolutní extrovert a absolutní introvert a oba musí být dosyta nakrmeni.

V obou vydaných knihách jsou krásné mapy světa, bez nichž by byl čtenář nadobro ztracen. Předpokládám, že máš tento prvek ve fantasy rád. Jak mapy tvoříš?

Mapy miluju, obzvlášť ty, které se s příběhem navzájem určují a jedno bez druhého by ztratilo smysl, kdy nejsou jen na okrasu a zběžnou orientaci.

Bohužel na jakoukoliv grafickou a estetickou tvorbu nemám vůbec talent, takže s mapami hodně bojuji. V hlavě to všechno smysl dává, všechno vím i vidím, ale přenést to na papír mi jde těžko. Prakticky to znamená nespočet pokusů, neustálé překreslování a vyhazování počmáraných papírů. Konečný výsledek beru jako malý zázrak. Chtěl bych ve třetím dílu mít ještě podrobnou mapu hlavního města království Mořské Brány, ale na to už si musím nechat pomoct od nějakého nadanějšího kamaráda, zkoušel jsem to sám, ale je to nad moje síly.

V Nekonečném kroku oddělují kapitoly fiktivní citace, které občas nesou zajímavé informace. Na nich je vidět velká šíře tvých jazykových dovedností. Máš rozpětí od hospodských odrhovaček po učené disputace. Který styl se ti píše nejsnadněji? A baví tě psát poezii - rýmovačky, písničkové texty nebo proroctví?

Ó, děkuji za pochvalu, tu si snad ani nezasloužím. Zase je to podobné jako v dřívější otázce – baví mě všechny, protože rád zkoumám nové a rozdílné věci. Ale abych i nějak uspokojivě odpověděl, tak to trochu rozvedu.

Na základce a gymplu jsme s partou milovali rep, nic jiného jsme neposlouchali. Postupně jsme i psali texty a nahrávali, i když na žádné koncerty (naštěstí) nedošlo. Rytmus, rýmy a narvat význam do pár slov mě baví, jako bych to jen oprášil. Je to výzva a zajímmavá literární forma. Sbírku básní bych psát nechtěl, ale ozvláštnit si tím vykládání příběhu je super.

Nejraději ze všech mezikapitol mám ale právě ty učené disputace. Baví mě stylizovat se do lidí z rozdílnými názory a ty pak zkoumat. Je to úžasný způsob třídění vlastních myšlenek. Druhým důvodem je, že mám moc rád oba staré mnichy, Trameria i Eugena. Strávit s nimi čas nad skleničkou něčeho ostřejšího bych si moc přál.

Jaký je tvůj oblíbený fantastický svět mimo tvé vlastní tvorby a proč? Odnesl sis z některé inspiraci, jejíž stopy můžeme najít v Koruně snů?

Miluju Zeměplochu. Miluji na ní to, že skutečně existuje. Často se jeví skutečnější než náš skutečný svět. Je to až příliš živé na to, aby to bylo mrtvé. Želva prostě kráčí.

Řekl bych, že jestli jsem si ze Zeměplochy něco odnesl, tak tu touhu po hloubce. Prozkoumal jsem toho ze světa Koruny snů o tolik víc, než můžu, nebo i zvládnu, dát na stránky, že by to vydalo na několik dalších sérií. Nebo třeba mnoho krásných obyčejných chvil strávených s mnoha krásnými obyčejnými lidmi.

V loňském roce ses zúčastnil několika veřejných besed o literatuře. Jaké to bylo? Jsi autor introvert, nebo je kontakt se čtenáři snadný?

Bylo to vždy skvělé. Ať už v malém počtu a komorní, nebo obrovské jako na Světě knihy. Rád se s lidmi potkávám, rád odpovím na dotazy, zajímá mě, co se čtenářům líbí a nelíbí. Na lidi jsem zvyklý, takže v tomto je to pro mě jednodušší než pro některé jiné. Navíc kolegové spisovatelé a spisovatelky jsou všichni moc fajn, takže se na podobných akcích těším i na ně.

Povídali jste si i o tvých knihách? Jak vnímáš reakce čtenářů?

Konkrétně o mých knihách zatím jen malinko. Moje knížky ještě nejsou tak známé, aby se to projevilo ve velkém fanouškovském zápalu. Občas někdo napíše na sociálních sítích, což jsou všechno lidé, kteří byli z knížky nadšení. To je hrozně super, potěší to. Ohlasy mám zprostředkované hlavně recenzemi a pak komentáři na databázi knih. V celkovém souhrnu se knížka čtennářům moc líbí a z toho mám velikou radost. Veškerá kritika a výtky jsou zatím srozumitelné a pochopitelné záležitosti. I za to jsem rád. Díky tomu v kontextu žánru lépe chápu co, jak a pro koho vlastně píšu.

Žádného iracionálního a nepříjemného hejtu se mi zatím nedostalo, tak snad to vydrží co nejdéle. I když to nejspíš jednou čeká každého spisovatele, užívám si dočasný klid a pohodu.

Co můžeme očekávat od tvé další tvorby a plánuješ nějaké nové projekty ve fantasy žánru?

Rozhodně dopíšu Korunu snů. To je moje nebližší spisovatelská budoucnost. Ale už mám v hlavě několik dalších světů, které si část mého "denního snění" usurpují pro sebe a jsou proto už vlastně docela rozvedené a připravené. Další věc bude klidnější, komornější, lehčí a zábavnější. Už proto, abych vyrovnal tu vyčerpávající obsáhlost a vážnost Koruny snů. V hlavě se mi rodí i další velká série. Pak jedná specifická epická sólovka. No a pochopitelně, až se to celé jednou uleží a když zájem čtenářů dovolí, tak svět Koruny snů skrývá nepřeberné množství dalších příběhů.

A nebo bude všechno jinak. Svým příběhům já totiž zatím poručit neumím :)

Kde tě čtenáři mohou v blízké době potkat a nechat si třeba podepsat knihu?

Nejbližší akce, kde se budu nacházet, je květnový Svět knihy. Po besedě podepíšu cokoliv, co bude kdo chtít :)

Jinak mi vůbec nevadí, když se mi čtenáři ozvou na sociálních sítích. Brněnskýmm zájemcům knížky klidně podepíšu kdykoliv a rád. Zatím ještě nejsem slavný a tudíž ani tímto přesycený :

Děkuji Janu Kucinovi za otevřené sdílení inspirace. Bylo to fascinující nahlédnutí do tvůrčího procesu jiného autora.

Koruna snů je opravdu rozmanitý a hluboký svět plný tajemství a dobrodružství. Držím palce s nadcházejícím třetím dílem a těším se na další pokračování této fantastické cesty.