Už znáte talentovanou autorku fantasy, která se rozhodla spojit romantiku a kouzla ve svém nejnovějším románu Slovodějky?

Alena Adrianet Heinrichová poskytla vzácný pohled do tvůrčího procesu a inspirace, které ji vedly k napsání této knihy. Povíme si také o tom, jaký vliv mělo na její tvorbu Brno a jaké plány má pro budoucnost. 

Jaký byl tvůj hlavní záměr nebo inspirace pro psaní románu "Slovodějky"?

Měla jsem určitou představu malebného pozdně secesního města, v němž na první pohled všichni mají všechno, ale jak to tak bývá, pod pozlátkem se skrývají palčivé otázky. V případě Slovodějek je to otázka ženských práv, protože jsou volně inspirované rokem 1919, kdy jsme volební právo měly jen krátce.

Zároveň jsem chtěla nakousnout téma dopadu slov. Toho, co jsme schopni vypustit z pusy, úmyslně či bez rozmyslu, aniž bychom se pozastavili nad tím, že naše slova mohou mít vážné následky.

Můžeš nám říct něco více o tom, jakou roli hraje knihovna v novém románu "Slovodějky"? Je to pro tebe důležitý prostor?

Jednoznačně. Knihovna byla na samém začátku námětu, protože si moje redaktorka Adéla Michalíková přála, abych napsala fantasy právě z prostředí knihovny, když v jedné pracuji. V knize má velmi důležitou roli, odehrává se v ní 80 % děje. Nechci prozrazovat, jak moc důležitá je, ale řekněme, že hodně.

Co tě motivovalo k tomu, abys začala psát romantickou fantasy literaturu? Co na tomto žánru považuješ za nejzajímavější?

Sama romantickou fantasy miluji a čtu ji už velmi dlouho, stejně tak dlouho se ji i snažím psát. Nejzajímavější... Přiznejme si, že romantický fantasy příběh je zkrátka tajemný právě díky svému zasazení do kulis, kdy se hrdinům usiluje o život. Pro mě osobně je to o něco poutavější, než romantický příběh v současných kulisách. Je v tom určité tajemno, které je lákavé.

Jaký byl tvůj proces psaní "Slovodějek"? Jak jsi přistoupila k vytváření magického světa a postav?

Nejdřív jsem v sobě pár měsíců nechala růst celý příběh. Nechala jsem ho klíčit, jednotlivé scény se mi objevovaly před očima. Inspirovala jsem se v hudbě, architektuře, v naučné literatuře. U samotného vytváření magického světa pro mě bylo důležité, aby vše mělo svůj mechanismus a důvod. Aby zkrátka kouzla nefungovala jenom čistě z důvodu "protože magie". Snažila jsem se, aby na každou otázku existovala odpověď a čtenář ji mohl v knize získat. Dřív nebo později. S postavami to bylo jednodušší. Mám pocit, že mi zkrátka vtrhly do hlavy a představily se samy.

Můžeš nám prozradit víc o technických potížích s tiskárnou, které vznikly během vydávání "Slovodějek"? Jak jsi tyto problémy řešila/jak je řešíš?

Když jsme zjistili, že tiskárna posunula termín vydání, redakce je zkontaktovala a vysvětlila jim, že potřebujeme, aby kniha vyšla před Humbookfestem, největší akcí young adult literatury u nás. Naštěstí se s tiskárnou dalo domluvit, ale bylo to tak tak. Kniha přišla přímo na stánek Humbooku, ještě horká.

Čím se nejvíc tvoje kniha "Slovodějky" liší od prvního románu Medovník s pepřem? Vnímáš rozdíly ve svém autorském přístupu k oběma knihám?

Těch rozdílů je tolik, že by bylo snazší vyjmenovat, co mají knihy společné. V přístupu je bezesporu největším rozdílem žánr. Ve fantastice se cítím doma a dává mi daleko větší tvůrčí svobodu. Baví mě vystavět celý svět od nuly, ale zároveň v něm pracovat se současnými otázkami a problémy.

Jaký je tvůj vztah k Brnu a jaký vliv tohle město má na tvé psaní?

Miluji brněnskou architekturu, která mě často inspiruje. Brno jako takové je opravdu zkrátka životní styl. Jeho tempo není ani rychlé ani pomalé. Prostě tak akorát. Navíc mám pocit, že několik posledních let tu vzniká čím dál víc zajímavých podniků a míst. Nic mi tu nechybí.

Máš ráda cestování a působíš jako člověk, který žije velmi spontánně. Jaký vliv mají tvé životní zážitky na tvorbu?

V dřívější tvorbě měly zásadní vliv. Snažila jsem se žít tak, abych toho co nejvíc poznala a "měla o čem psát". Některé negativní zážitky mě ovlivnily natolik, že jsem měla potřebu je promítnout do námětu a vypsat se z nich. V současné době se domnívám, že se v mých příbězích neodráží tolik konkrétní zážitky, jako spíše obecné situace, které kolem mě prochází a nějakým způsobem mě zasáhnou.

Vím, že jsi dříve vyráběla šperky. Jaké dovednosti nebo zážitky z této doby se promítly do tvého psaní?

Nemyslím si, že se to období do tvorby odrazilo celkově, spíš v aspektech do příběhů podle toho, kam se zrovna hodí. Teď nedávno jsem například dostala námět, kde hlavní hrdinka žije v přímořském městečku a vyrábí šperky z toho, co voda vyplaví na pláž. Až se k němu dostanu, určitě budu ze svého šperkařského období čerpat. V budoucnu bych také ráda vyráběla šperky ke svým jednotlivým knihám a postavám.

Kde tě můžou v nejbližší době čtenáři potkat osobně a nechat si třeba podepsat Slovodějky?

Tento víkend se můžeme potkat na Comic conu v Brně, kde budu besedovat o romantice ve fantasy a následující den o AI.

29. 10. v neděli mě můžete potkat na křtu v Praze v letenské věži.

Kdo to má do Prahy daleko, ráda ho uvidím na brněnském křtu 31. 10. v knihovně na Vojtové 7, kde budeme s hercem Daliborem Bušem číst ukázku.

A jako poslední vás pozvu na stejné místo k datu 3. 11., kdy se tu koná festival Maheniks.

Do knihovny za mnou jste ale zváni kdykoliv.

Děkuji Aleně Adrianet Heinrichové za sdílení jejích světů a zkušeností a těším se na knihy, které přinese budoucnost.

Kam dál?