Vánoce ve Fallstone Bridge

Takhle si Vánoce tedy opravdu nepředstavovala...

Madelyn měla na svátky hezké vzpomínky. Bývalo to hezké období, než otec odešel na věčnost. A samozřejmě si také hýčkala střípky obrazů smíchu a pohody z časů, kdy ještě žila maminka. Jenže pokaždé, když se pokusila na Vánoce zavést řeč, Fergusson jen něco zabručel.

Fallstone Bridge nepřipomínalo vánoční idylu ani vzdáleně. Pila sice díky Fergussonově zarputilosti konečně běžela, ale neměli vyhráno a stín obav z nadcházející zimy visel nad vesnicí stále.

Do Štědrého dne zbývalo ani ne čtrnáct dní a sídlo stále čišelo ponurým chladem.

Samozřejmě, že po desetiletí zanedbávaný dům nebude z hodiny na hodinu vypadat stejně útulně jako bohatý Whiterose Park, kde se narodila. To ani neočekávala. Ale měly přijít objednané židle, stůl a příborník. Taky chtěla po Jackovi, aby sehnal někoho, kdo se vyzná v krbech a vyčistí komín k tomu obrovskému, krásnému topeništi ve velké jídelně.

Alespoň na Štědrý večer by mohli jíst důstojně. V záři svic se drobné nedokonalosti ztratí. A výzdoba taky udělá hodně.

Od zadních dveří se ozval hluk a jak se prudce ohlédla, zapotácela se.

"Šmarjápanno! Dejte s tím žebříkem pro jednou pokoj! Šup dolů a ať tam vylezou ti dva holomci, beztak nemají do čeho píchnout!" Harriet hudrovala a Madelyn vylekaná tou krátkou ztrátou rovnováhy skutečně raději slezla. Nohy se jí trochu chvěly.

"Proč to vlastně nepověsila Nelly? Kde je ta holka?" brblala Harriet dál.

"Poslala jsem ji do postele. Když jsem ráno viděla, jak vypadá, neměla jsem to srdce po ní cokoliv chtít. Kašel ji div nezlomil v pase."

"Hm," odfrkla kuchařka. Ale nakonec to nechala plavat. "Taky dobře. Ať se od vás drží dál, kdybyste něco chytla…"

"Dost těch temných předpovědí, Harriet!" Záměrně se od ní odvrátila a usmála se na příchozí mladíky. O něco se přeli. Tedy… Dean za výrazné gestikulace o čemsi Niala přesvědčoval, na což nejmladší Fleming reagoval jen pokrčením ramen.

Dean Fleming, prostřední z bratrů, se zastavil u žebříku a vzhlédnul k nakřivo visícímu věnci. "Vánoce? Už?"

Rukou se opřel o příčel žebříku a vyměnil si pohled s bratrem. První Vánoce za hodně dlouhou dobu, které nestráví ve škole. Zatím nevěděl, jak se k tomu stavět. Fergusson o tom samozřejmě nehovořil. A Madelyn tak nějak ztělesňovala všechno, co s Nialem o svátcích nevěděli.

Vypadala, že se na ně Bůh ví proč těší. Švitořila o dárcích, tradicích, jídle… a pokoušela se tuhle ruinu zútulnit roztomilými ozdůbkami, které se asi ženským líbí.

"Počkat!" zachmuřil se. "Nechceš mi říct, že jsi to věšela ty?" Probodl švagrovou pohledem, který vyčítavě obsáhl výraznou oblinu pod sukní. Ne, že by byl odborník, ale připadalo mu to trochu riskantní. A kdyby se jí něco stalo, Fergusson se zaručeně zblázní. Minulý týden ho přistihl, jak ji pozoruje se směšně vyděšeným výrazem. Vlastně spíš její břicho. Jako by z něj měla vyskočit příšera. Bože, jestli takhle blázní zamilovaný chlap, tak bude lepší, když zůstane u flirtování a jiných drobných příjemností, které mohou děvčata nabídnout.

Ne, žádná láska, děkuju pěkně! A jako by jeden odstrašující příklad nestačil, ploužil se i Nial poslední měsíc jako tělo bez duše.

Nějakou dobu se vídal s tou pěknou zrzkou z horního konce vsi, ale teď se jen zavíral ve stodole a tahal tam různé harampádí. Starý sluha Jack tuhle strašně nadával, když hledal jakési kleště, o kterých náhodou Dean věděl, že je Nial vzal. Samozřejmě ale brášku neshodil. Jen se tím brbláním bavil.

"Mě to nepřestane bavit, Niale," vrátil se Dean ledabyle k předchozímu hovoru. "Já mluvím o skutečných, vydělaných penězích. O vlastním živobytí, chápeš?! Tady přece nemůžeme zaclánět napořád," kývl bradou k Madelyn a nevšímal si jejího zamračení. Svižně vystoupal na žebřík a srovnal věnec.

Nial zvedl hlavu. Oči jako by měl starší, než se na patnáctiletého kluka hodilo. "A ty snad máš nějaký plán?"

"Pracuju na něm," ušklíbl se a nedal najevo, že zatím nemá tušení. Jen prostě věděl, že už nikdy nechce záviset na někom jiném a podřizovat se cizím pravidlům. Chtěl si tvořit vlastní. Budovat vlastní svět.

"Ještě nějaké stuhy a jehličí, švagrová?" ohlédl se na bratrovu manželku.

"Zatím ne, ale chtěla bych umístit girlandy mezi okny v jídelně. Pokud ovšem Fergusson nezapomene říct dělníkům z pily, aby mi přivezli větve. Slibuje to už týden."

"Jsme ti k službám, až je budeš chtít pověsit," slíbil Nial. "A teď, pokud nás omluvíš…" Kývl ke schodišti.

Madelyn sledovala záda švagrů, dokud nezmizeli nahoře.

"Nial je v posledních dnech tišší než obvykle, nezdá se ti?" ohlédla se na kuchařku a v jejích stopách mířila do kuchyně. Věnec pověsila a bez Jacka a toho odborníka na krby dnes asi nepokročí. Nemá smysl vymetat prach a pavučiny, pokud se bude čistit komín.

"Slyšela jsem dole ve Fallstone, že se Rachel bude vdávat," odvětila Harriet. Madelyn chvíli trvalo, než pochopila, jakým způsobem tahle skutečnost souvisí s její otázkou. A když se tak stalo, nemohla, než vzdychnout.

"Myslíš, že on- Hm… Ne, neodpovídej!" stiskla rty a zahleděla se do houstnoucího soumraku za oknem. Ačkoliv mladík musel vědět, že vztah s farmářskou dcerkou nemá budoucnost, zřejmě nedokázal poručit srdci a to ho teď bolelo.

Napětí rostlo. Cítil to a neměl tušení, co s tím dělat.

Fergusson vstoupil do ložnice, kde Madelyn stála u umyvadla a zaplétala si vlasy do volného copu. Pohledem sklouzl po záhybech noční košile, které už nedokázaly skrýt měnící se tvary. Byla nádherná, každým dnem krásnější, a vůbec netušila, kolik sebeovládání ho stojí každá noc, kdy se jí nemůže dotknout.

Když mu řekla, že čeká dítě, měl radost. Proč by neměl mít? A nedělal si zpočátku příliš starostí. Usilovně pracoval na tom, aby svému synovi zanechal panství v lepším stavu, než v jakém je dostal od svého otce on. Dítě znamenalo potvrzení budoucnosti, příslib naděje. A to bylo v pořádku.

Jenže zřejmě rostlo. Nejdřív neznatelně, ale pak už nedokázal obejmout Madelynin pas. Ňadra jí ztěžkla a zvětšila se, a to rozhodně stálo za prozkoumání, jenomže vášnivé polibky ji evidentně bolely. Krátce na to začal uvažovat, jestli milováním nemůže nějak dítě ohrozit. Nebo Madelyn. Kriste! Slyšel tolik strašidelných historek. Krvácení, které nešlo zastavit…

Chlapi na pile ho zásobovali spoustou zaručených rad, jak se vyhýbat ženským těhotenským náladám, ale těžko se jich mohl zeptat, jestli může se svou manželkou spát, aniž by vypadal jako naprostý trouba. A už vůbec nechtěl, aby i jen pomysleli na to, jak asi vypadá Madelyn v posteli – a na to by zaručeně pomysleli. Mužská obrazotvornost je značná, když se jedná o ženské tělo.

Jak se zaoblovala, začínalo mu navíc také docházet, jak se krátí čas. Přece se jeho syn nebo dcera nemůže narodit do prázdného domu, kde nemá ani kolíbku!

Samozřejmě věděl, že postavit Fallstone Bridge na nohy bude trvat léta, jenže teď ztrácel trpělivost. Potřeboval nějaké výsledky hned, dřív, než přijde na svět.

Madelyn básnila o Vánocích ve Whiterose Parku, o jídle a tradicích. Z každé její vzpomínky čišelo neskutečné bohatství a luxus.

Lustry o tisících svíček, křišťálové sklenky s nejlepším francouzským vínem, cukrářské výrobky nadýchané jako sníh.

Ve Fallstone Bridge měli jenom sníh. A bláto – toho měli spoustu, a kdyby se dalo vyvážet, pak by asi zbohatnul rychle. Zatím ale peníze neměl a Madelyniny výnosy z dědictví byly něco mezi záchrannou sítí a oprátkou. Nenáviděl by se, kdyby je potřeboval, aby jí zajistil domov, jaký si zasloužila. A přece se může stát, že je bude potřebovat.

Všechno se to točilo dokola a vlastní hlava mu nedopřála oddech. A ona si během dne dole rozvěšovala ozdoby. Ten věnec uviděl hned, jak vstoupil do haly. Připomínka toho, co jí nedokáže nabídnout.

Jeho vlastní vzpomínky na Vánoce byly studené a prázdné. Opilý otec a matka, která se pokouší předstírat, že je v Londýně, a ne v díře u Skotských hranic. Přísná babička, která málem dostala infarkt, když ho přistihla, jak balí do hedvábného papíru jednoho ze svých cínových vojáčků jako náhražku za dárek pro Harriet…

Vlastně ty nejlepší Vánoce zažil u námořnictva. Byl to paradox, že uprostřed zimy, mokra a vraždění zažíval víc pocitu vánoční sounáležitosti než v rodném domě. Jenže na válečné roky nikdy nemyslel rád, a tak ty představy rychle zahnal.

Stejně – oslizlé suchary místo pořádného vánočního pečiva? S posádkou o tom vtipkovali, ale nestálo to za nic. To už byl možná lepší řídký a roztékající se vánoční puding, který tradičně podávali v internátní škole těm pár zoufalcům, kteří o svátcích neodjížděli k rodinám.

Starosti ho táhly ke dnu. Madelyn buď básnila o dokonalých Vánocích, nebo mlčela a podivně si ho prohlížela. A on měl strach, že ho brzy začne nenávidět za tu bídu, do které ji přivedl.